Ženy ženám (zákulisí projektu, který změnil víc než jen kolekci)

Foto: Horní řada zleva: Lucie – content kreatorka a grafička; Petra – blogerka a módní stylistka; Andrea – modelka; Věrka – kadeřnice; Karolína – já, neboli máma Bubelo; Martinka – herečka; Katka – MUA; Spodní řada zleva: Mírka – fotografka; Taťána – modelka; paní Michaela – modelka

Pomoc druhým má zvláštní schopnost. Někdy přichází tiše, bez velkých slov a bez potřeby být viděnaa někdy, aniž bychom to plánovaly, zachrání i kus nás samotných.

Projekt, který 8. března spouštíme společně s novým webem Bubelo, nevznikl jako marketingový záměr. Vznikal postupně z rozhovorů, z důvěry, z přirozeného propojení hodnot. A především z potřeby dát módě hlubší smysl.
Dnes už vím, že to, co se odehrálo 20. února během focení, nebylo jen vytvoření vizuální kampaně. Byl to den, který se mi zapsal pod kůži. 

Období, o kterém se těžko mluví.
Poslední měsíce pro mě nebyly lehké. Odešel mi tatínek. Krátce poté i můj milovaný pes Matýsek, bytost, která si kdysi vybrala mě – a ne já jeho. Ztráta se někdy neprojeví hlasitě. Ne vždy přijde dramaticky. Někdy je tichá, ale o to hlubší. Vkrade se do těla. Do energie. Do pohledu do zrcadla.
15. ledna jsem si nechala ostříhat vlasy. Ne jako symbol. Ne jako gesto vzdoru. Byla to obyčejná nutnost. Vlasy mi padaly a jejich délka jen zvýrazňovala, co se děje uvnitř. Říká se, že když si žena ostříhá vlasy, začíná novou kapitolu. Tehdy jsem žádnou novou kapitolu necítila. Spíše prázdno. Únavu. Ztrátu části své ženskosti. A přesto jsem o měsíc později měla stát před objektivem. Publicita mi nikdy nebyla blízká. Nepatřím mezi ženy, které vyhledávají pozornost. Pomoc druhým je pro mě přirozená, ale vždy jsem ji raději dělala potichu. Bez potřeby být u toho vidět. O to větší byla má nervozita. 

Setkání, která dávají smysl
Spolupráce s Taťánou Kuchařovou vznikla přirozeně. Z dlouhodobé důvěry. Z toho, že si navzájem rozumíme v tom, co děláme a proč to děláme. Společně jsme vytvořily projekt, jehož výtěžek podpoří Nadace Krása pomoci. Ne proto, že to zní dobře. Ale proto, že věřím, že krása bez přesahu je jen povrch a krása s postojem má sílu měnit věci.

Dáma s velkým D
Součástí focení byla i paní Miša Křivánková. Dáma v letech. Modelka. Žena, která nepotřebuje hlasitost, aby
byla vidět.
Když stála vedle nás ostatních, uvědomila jsem si něco velmi jednoduchého a přesto zásadního:Krása skutečně nemá věk.
V jejím postoji byla noblesa. V jejím pohledu klid. A v její přítomnosti tichá důstojnost, která se nedá naučit.

Otázka, která ve mně zůstala
„Co pro vás znamená důstojné stáří?“
Pro mě je důstojné stáří především o vědomí, že jsem žila poctivě. Že jsem neuhnula od hodnot, které jsou
mi blízké. Že jsem dokázala dávat, aniž bych počítala.

Den, který mi pomohl
Ten den nebyl jen o pomoci jiným. Pomohl i mně.
Večer jsem cítila úlevu. Dojetí. Hrdost. Možná právě v ten večer jsem si dovolila uvěřit, že i když jsem se
cítila zlomená, nejsem slabá. Před focením jsem se viděla jinak. Odcházela jsem s pocitem, že se znovu stavím.

Ženy ženám
Limitovaný starorůžový drop s názvem Ženy ženám je nyní online. Barva symbolizuje ženskost, jemnost i
sílu.

Bubelo pro mě nikdy nebylo pouze o oděvu. Je to postoj. Je to životní esence toho, co považuji za dobré,
poctivé a laskavé.
Zamyslely jste se někdy nad tím, co pro vás znamená důstojné stáří?

S pokorou a vděčností /Kája máma Bubelo ❤️